Šonov
Bučiny na Čápu
Ratibořické jitro
Předjaří v pískovně
Jarní Ratibořice
Zima na cestě k Bišíku a na Čápu
www.FotoRoubas.cz
web Míry Roubínka s fotografiemi a o fotografii
Fotografie zveřejňuji až po dvou letech. Důsledný odstup má své důvody. Nicméně si myslím, že pro oživení webu není vůbec od věci několik málo nových fotek zveřejnit. Koho zajímá i nějaké povídání k fotkám, je dole pod náhledy. Na začátek galerie se vrátíte kliknutím kamkoliv do šedého pozadí stránky.
Focení v roce 2025 začalo v půlce ledna a to jak v Adršpachu ve skalách, tak na rozhledně Čáp. Zachytit nějakou zajímavější zimní atmosféru se ale podařilo až v únoru. Nebyl jsem si jistý stavem cesty po hřebeni k osadě Skály a tak jsem jel udržovanou cestou přes Teplice nad Metují. To ale trvá dlouho a tak jsme na rozhlednu vylezli ve chvíli, kdy už slunce vycházelo. I přesto jsme se Zdendou pár zajímavých fotek udělali. Příjemnou zimní atmosféru se mi podařilo zachytit i podél cesty k osadě, sněhu bylo tak akorát pro pohodové zimní focení, mrzlo a vymetená obloha. Takový zimní kýč, ale proč ne.....
Začátkem března jsem zahájil fotografickou sezónu tradičním focením krokusů a sněženek v Ratibořicích. Pohodové focení pokračovalo o zhruba dva týdny později focením jaterníků. Celkem se podařilo zachytit předjaří v pískovně, kdy sníh a led již byl již jen zhruba v půlce pískovny. Pod čerstvým křišťálově čirým ledem byly parádní nejrůznější potopené stromy. Většina z nich je už ve vodě dlouho, zhruba 40 let. V půlce dubna jsem zkusil fotit ratibořické třešně, ale měl jsem smůlu, nad východním obzorem se usadil mrak a tak příjemná předvýchodová červená byla hodně slabá a nevýrazná. Chytil jsem ale ještě za tmy rozkvetlé pásy keřů mezi poli, nad kterými se vznášel Měsíc.
V dubnu jsme pokračovali focením bučin na Čápu. Byli jsem zde dvakrát a docela se dařilo, pokaždé jsme měli příjemnou mlhu. Letos listy byly až skoro na konci dubna, jaro bylo celkem studené a chvílemi připomínalo spíše podzim nebo dokonce začátek zimy. Při první návštěvě nás zlobil i celkem silný vítr, který rozmazával dlouhé expozice. Tak jsou některé snímky spíše hodně umělecké s rozmazanými konci větví. Navštívili jsme i část bučin blíž k Janovicím, kde jsou některé stromy hodně staré a celý les je takový divočejší a dalo by se říci, že i nevlídný. Některé stromy působí dost ponuře skoro by se dalo říci, že i strašidelně.
Na konci dubna přišel Zdeněk s nápadem zajet do Šonova fotit v několika údolích okolo vesnice rozkvetlé remízky. Kvetoucích stromů a keřů je tady opravdu mnoho a tak je tato oblast vděčným místem pro focení rozkvetlé krajiny. Většinou se fotí večer, kdy slunce zapadá a vytváří příjemné protisvětlo. Zdeněk chtěl jet ale ráno. To slunce svítí v podstatě do zad. Jak se ukázalo, byl to hodně dobrý nápad. Není nad to mít svého Klučku. V broumovské pánvi se totiž válely četné mlhy, které fotografie parádně oživovaly. Ty se večer při západu slunce, pokud není po dešti, prakticky netvoří. Také hory se zbytky sněhu byly ráno krásně červené. Prostě tohle focení vyšlo parádně a kostel svaté Markéty s pásy mlhy v pozadí byl už jen pomyslnou třešničkou na dortu.
