| 
  
 | 
   |    Fotky z roku 2010 |  
    |  
   |   V roce 2010 se mi podařilo nalézt po předchozím vztahu novou přítelkyni Nikolu. 
Vztah bohužel vydržel asi tři měsíce a mojí vinou skončil. Protože to byl první delší vztah po předchozím osmiletém,
 Nikola odnesla bohužel spousty věcí, za které nemohla. Dodnes má můj velký obdiv, jak to všechno tehdy snášela a se mnou to vůbec 
 nebylo jednoduché. Patří jí velký dík. Společně jsme navštívili národní park Podyjí a Pálavu. |  
    |  
   |   Podyjí je sice malé území, ale jinak to byla taková na české poměry show. Zatímco
 zlatohlávci, které znám z okolí Trutnova mají tak pár milimetrů, místní měli skoro tři centimetry. Podyjí mělo co ukazovat.
 Viděli jsme třeba vzácnou užovku stromovou, houby jedlé za syrova s výstižným názvem ryzec syrověnka, parazitické orchideje,
 raky a třeba taky pelyněk. To vše doplněno pohodoým bydlením ve Vranově nad Dyjí a posezením v hospodě Parník. Bohužel,
 ne vše z přírody se podařilo vyfotit. |  
    |  
   |   Druhá část cesty byla na Pálavě. Bydleli jsem v Mikulově v přijemném penzionu. Bohužel
 Mikulov svůj Parník neměl. Hospůdky byly vesměs podstatně dražší a výběr tedy moc nebyl... Hold Parník do Mikulova nedoplul.
Taky návštěva Lednice byla poměrně drsným zklamáním. Žádná slušná hospa, jen trapný bufet a jedny hajzly na chodbě. A machrujou... 
A vše předražené, velká část zámku pod lešením, 
zkrátka nic moc. Trapnost dotahly vtíravé cedulky oznamující že na trávník nevstupovat. Pohoda z Hluboké, kde tohle nikdo neřešil, tady
 nebyla... Škoda, zámek krásný, ale to kolem... no trapné. 
  |  
    |  
   |   
V Podyjí ani na Pálavě se příliš nedařilo fotit přírodu, spíše se podařily hrady a zámky. Myslím, že to bylo hodně tím,
 že ani v jednom případě nebylo vybráno to nejlepší období - oběma oblastem by slušel podzim a jeho pestré barvy. Řada 
zajímavých věcí, jako byla například užovka stromová, či velcí zlatohlávci se zase nepodařilo vyfotit protože by příprava záběru
 vyžadovala příliš mnoho času, který nebyl. V Adršpachu se podařila zajímavá série podzimních makrofotografií, hlavně mechů. 
Osobně považuji pro sebe za tento rok za nejlepší fotografie kolonie krokusů u zámku Ratibořice. Pojetí celé koloie bylo
 rozpracováno v dalších letech a zkušenosti zde nasbírané dále užívám při fotografování a to nejen makra. U fotografií krokusů nenajdete
žádné názvy - proč taky, stačí se dívat. 
 |  
    |  
  
   | copyright ©   Ing. Miroslav Roubínek |  
   
 |